1. pokrevní pouta

Celá osobní stráž jela za mužem, oblečeném v černé vestě, která mu povlávala ve větru, a tmavých kamaších. Černé, nakrátko střižené, vlasy mu vlály ve větru a v hranatém obličeji nešlo poznat žádné pocity, slova jako napětí, nervozita nebo strach pro něj byla zcela neznámá. Za celý týden cesty neřekl jediné slovo. Když mluvil, bylo to k věci a rozkazy svého pána Altaje plnil do puntíku, jak to také čekal od mužů jedoucích s ním.  Černoch byl prvním z Karmínových válečníků, jediný válečník, jež vlastnil v severních zemích titul Muerte. Smrt. Za ním jeli ještě dva Karmínoví válečníci – muž se dvěma spletenými copy v rezavých vousech se jmenoval Miedo a za ním jel jejich bratr ve zbrani Levardo. První úkol splnili již před třemi dny a zbývaly už jenom dva. Zabít důstojníka Draků a jeho zástupce… jakmile si koně odpočinou, vydá se osmnáct válečníků dál, aby splnili svůj úkol a Muerte nebyl ten typ člověka, co by selhával.

Michael seděl za úsvitu na balkoně svého domu a popíjel čaj. Přemýšlel o věcech, co se staly už tak dávno, o tom jak se šermířem Gabrielem, kladivonošem Caballem, Caballovým mladším bratrem Sokolíkem a čtyřmi stovkami dalších vjeli před lety do nepřátelského tábora a otočili průběh bitvy. Sám zabil jednoho z velitelů a v následující šarvátce nejméně sedm seveřanů. Muži ze železa, přemýšlel, co se s ostatními stalo. Gabriel měl, až bude slunce nejvýše na nebi, přijet k němu domů jako host.

„Ještě čaj, pane?“ zeptal se sluha, stojící u dveří na balkonu.

„Ne, děkuji ti Horatio. Už je Nemesis vzhůru?“ zeptal se Michael s úsměvem.

„Ano, pane. Anael ji vzbudil, váš syn by probudil i mrtvé když zakřičí.“

„Docela se divím, že zatím žádného neprobudil. Děkuji, můžeš jít“

Měl ještě spoustu času, než Gabriel dojede. Pomalu zašel k sobě do pokoje, aby se převlékl do jezdeckého, to, že už nesloužil u jízdy, mu chybělo. Ten pocit, když jede kůň, jak nejrychleji může, až má pěnu u huby. Jak jezdci vlají vlasy ve větru a do tváří mu šlehá vítr. Prostě byli dny, kdy se musel jít projet. Když otevřel dveře, uviděl Nemesis. Cítil se jako před lety, když ji uviděl poprvé. Kaštanové vlasy jí spadaly přes ramena a v oříškových očích nebyla vidět žádná zloba či závist. Ten první den měla zelené šaty z obyčejné látky, ale pro něj byla jako princezna v tom nejjemnějším hedvábí. Na tvář jí dopadalo slunce a on jí byl natolik omráčen, že málem spadl při přehlídce, když jel kolem ní na koni. Jakmile ji viděl, věděl, že jinou ženu nikdy chtít nebude. Zatímco ostatní slavili v královském paláci tak Michael, hrdina války, chodil po městě a pokoušel se ji někde zahlédnout.

Viděl ji nakonec druhý den, když nabírala vodu ze studny. Když šel za ní, jak nejvíc uvolněně mohl, cítil tenkrát srdce až v krku. Začali se bavit, a po večerech spolu sedávali v městských zahradách v objetí a drželi se za ruce. O půlrok později se vzali a před šesti měsíci se jim narodil první syn, který dostal jméno po Michaelově otci, Anael. Pro Michaela to byly ty nejšťastnější roky v životě, a kdyby se mohl vrátit, aby něco změnil, nechal by všechno, jak to bylo.

„Jedeš se projet?“ zeptala se Nemesis s úsměvem, čímž ho vytrhla ze zamyšlení

„Gabriel dojede až asi za čtyři hodiny. Projedu se po lese chvíli. Tygr zase spí?“

„Anael ? Včera si mu říkal lev, předevčírem, podle tebe, křičel zase jako opice. Jen mu prosím neříkej zítra slůně.“

„Do slůněte musí vyrůst. Budu zpátky do dvou hodin.“

Pomalu se oblékl do jezdeckých kamaší, navlékl si jezdecké boty, vysoké až nad holeně, políbil svou ženu a syna a přešel ke dveřím. V nich se ještě otočil a řekl dvě slova … „Miluju tě.“ a když odcházel, její odpověď ho hřála víc, než letní slunce.

                Jízda byla, hned po milování s Nemesis jeho největším potěšení. Kdyby se musel jednoho z toho vzdát, sice by neváhal ani minutu, ale chybělo by mu to. Jezdil déle než hodinu a byl skoro v extázi. Vítr mu házel vlasy do obličeje, ale Princ nejevil ani nejmenší známky únavy. Vyhýbal se kořenům stejně jako před lety vojákům a byl rychlejší než koně o pět let mladší. Náhle zvíře klopýtlo a Michael mu letěl přes hlavu. Tohle Princ nikdy před tím neudělal. Něco bylo špatně. Pomalu vstal, zkoušejíc si uvolnit poraněné rameno. Kráčely k němu tři postavy.

„No ne, jestli tohle není on tak ať sem vůl.“ Promluvila první

„To si i bez toho, nechápu proč mě Levardo dal do skupiny zrovna s tebou,ty prasečí ksichte.“

„Držte huby oba a pojďte pro něj, ať můžeme domů.“ Navrhl poslední muž, držící v rukou luk

Michaelovi pomalu začalo docházet, o co tady jde, podíval se na Prince a věděl, že se nemýlil. Princ neklopýtl, z krku mu trčel šíp a zvíře se dusilo vlastní krví. Sáhl k pasu, ale šavle tam nebyla, jak byl zvyklý od jezdectva. Proč by si ji také bral na projížďku? Ohnul se a zvedl klacek. Podíval se na tři hádající se postavy a řekl:

„Psy, postavíte se mi jako chlapi nebo potřebujete trojnásobnou přesilu?“

„Psy? Pánové, ten je můj.“ Vykročil první válečník. „Náš pán chce jen tvou hlavu, takže než to s tebou skončím tak si trošku pohrajeme.“ Od pasu vytáhl dlouhý meč.

„Meč proti kusu dřeva? Není to trošku nevyrovnané?“ opáčil Michael

„Ty tady nejsi v situaci, kdy by sis mohl určovat podmínky drakarejče. Braň se!“ vrah přiskočil k Michaelovi a ťal mu po břiše. Jediné, s čím se jeho meč střetl, byl ale vzduch. Michael musel pořád uhýbat, hledaje slabiny v obraně svého nepřítele. Neměl moc naději ale jedna dobrá rána a mohl by nepřítele alespoň odzbrojit, aby si vzal jeho meč…

„Stříbrňák na Kadru. Bereš?“ navrhl muž, který se snažil předtím ukončit hádku

„Pche… vždyť ten jeho soupeř má kus klacku. Tři ku jedný a je to dohodnutý.“

„Platí.“

Michaelovi najednou vybuchla v rameni ohromující bolest, soupeř ho bodl mečem. S tím ale on počítal. Rozmáchl se klackem a udeřil muže do spánku, čímž ho dostal do bezvědomí. Než ale stihl sebrat jeho zbraň, ucítil tupou bolest ve spánku, jak mu do něj narazil vržený kámen.

„Chytrý. Dlužíš mi tři stříbrný.“

„Kadra prohrál s chlapem, co měl blbej klacek?! Až se vzbudí, asi ho stáhnu z kůže.  Pojď dodělat toho Draka, ať se můžeme vrátit za ostatníma.“  Muži vytáhly od pasů meče a pomalu šli k polobezvědomému Michaelovi, který se nezmohl na odpor…