8. Útěk
Ujížděli, jak kdyby měli v patách lavinu. Koně hnali celý večer, až na hranice vyčerpání a když konečně zpomalili, na obzoru už začínalo svítat. Celou cestu nikdo nepromluvil ani slovo, pouze se ohlíželi a pokoušeli se ztratit svým třem pronásledovatelům, kteří teď byli pár minut jízdy za nimi. Gabriel se podíval na Michaela a čekal na jeho reakci, ten přikývl. Museli vzít z koní věci a pustit je na druhou stranu než půjdou oni. Zulanisovi to bylo jasné také, měl výcvik u Draků a tohle byl běžná taktika na odlákání nepřítele. Navíc byli moc blízko na to, aby mohli riskovat. Vzali všechny věci, co měli. Zbraně, vaky i zásoby. Michael plácl koně po zadku a kývl na své společníky, aby vylezli na stromy. Začalo čekání. Zulanis jako jediný měl zbraň na dálku, malou skládací kuši, kterou teď držel nabitou před sebou. Blízko projeli jezdci a mířili dále po cestě, plán tentokrát vyšel. Slezli ze stromů a sedli si, všichni byli na smrt unavení a nemohli pomalu ani stát rovně.
„Kam teď?“ zeptal se Zulanis
„Na Sever přes brod do Raky, tam seženeme koně a pojedeme až k moři.“ Michael se díval do dálky, jediné na co myslel, byla pomsta.
„Tak vyrazíme?“
„Jdeme.“
Přišel před dům nepozván, na sobě měl jen kalhoty z kůže a za pasem meč velikosti mužské paže. Zrzavé vousy se mu leskly na slunci a kosti, kterými měl na nich udělané copy, chrastily. Jeho kůň byl přivázaný u stromu za ním a tři muži, co jeli s ním, tam stále stáli. Z domu vyšli dva muži, očividně bratři. Oba měli na sobě kroužkové košile a v rukou každý meč a štít.
„Co tu pohledáváte?“ zeptal se ten napravo
„Bratři Karl a Biro? Bývalí důstojníci Draků?“ zeptal se muž, co stál před nimi s rukama založenýma na prsou
„Biro, to vypadá skoro, jak kdyby nás hledali.“
„Asi jo Karle.“
„Myslíš, že je budeme muset naučit?“
„Asi jo, kterýho chceš?“
„Prvně toho co stojí před náma, pak ty tři šašky za ním.“
Muž se stále nepohnul, i když oba jeho cíle šly k němu. Zaútočili současně, bylo poznat, že to nedělali poprvé. Muž uhnul až na poslední chvíli, nesnažil se zatím. Jeho tvář zůstala bez výrazu. Ten, co mluvil, jako první seknul po nohou, druhý zaútočil na krk. Šermíř ladně vykopnul nohou a zasáhl čepel, co by mu jinak srazila hlavu z krku, a druhý meč přeskočil. Souboj začínal nabírat na rychlosti, bratři sekali i bodali a prakticky se nezastavili. Ani na jednom ale nebyla poznat únava nebo vyčerpání, bezmezně věřili ve své schopnosti. Teprve po pár minutách je začali hlodat pochybnosti, muž jen uskakoval a po meči ani nešáhnul. Bez jakéhokoliv varování uprostřed úhybného manévru šáhnul k boku a bodl. Rána byla mířena přesně a probodla prvnímu mluvčímu ruku, ve které držel meč. Muž pustil štít a chytl meč do levé ruky. Tanec pokračoval. Muž udělal krok dozadu a zůstal na místě, rány odrážel bez toho, aby se pohnul nebo jen mrknul. Jedinou ranou odrazil oba meče a plynule usekl ruku muži, co držel štít. Jeho trápení ale netrvalo dlouho, šermíř meč pootočil a otevřel muži krční tepnu.
„BIRO!“ Jeho bratr řval jak šílený a začal útočit bez toho, aby se bránil. Rány byly odráženy, bez sebemenší námahy. Karlův soupeř se začal nudit a najednou se usmál.
„Ruka…“ Šermíř odrazil Karlův meč a otevřel mu hlubokou ránu na ruce.
„ …druhá…“ Rána na předloktí…
„ … obě nohy… “ mělké rány na stehnech.
„ … uděláme to zajímavější… oko… “¨Karl ustoupil dozadu, jak nejvíc to šlo. Chtěl začít utíkat, ale nestihl to, v hlavě mu vybuchla strašná bolest, jak mu čepel přejela tvář a zanechala oční důlek pouze jako zbytečnou vypouklinu v hlavě, ve které bylo plno krve.
„Myslíš si opravdu, že máš ještě šanci? Druhé oko.“ Karl zůstal na zemi slepý a plivající krev.
„Konec hry.“ Jediné, co mu zůstalo na práci, bylo očistit meč… to vyřešila halena mrtvého, do které ho otřel. Měl smíšené pocity, byla jeho povinnost ty muže zabít, proto ho sem poslali, stejně jako Levadro a Muerte i on měl své cíle.
„Miedo. Máš tu zprávu.“ Jeden z mužů, co nechal stát za sebou, na něj volal. „Levadro našel svůj cíl …“
